9 -12 let: charakteristika období

  • Published in Charakteristika věkového období 9-12 let
  • Hits: 114

Minivolejbal - zelený

Přichází období, které se nazývá “zlatým věkem motoriky”.  Nervové systémy v mozkové kůře dozrávají, nastávají příznivé podmínky pro pohybové učení. Plasticita nervového systému vytváří ideální předpoklady pro rozvoj koordinačních a rychlostních schopností. V tomto období jsou děti vývojově připraveny přijímat a osvojovat si základní pohybové a sportovní dovednosti, tedy stavební kameny veškerého sportovního rozvoje. Mohou být také položeny základy psychologických kvalit, mezi něž patří uvědomování si nutnosti stanovení situačních cílů a mentální koncentrace na plnění úkolů ... (čti dále) ...

 PSYCHOSOCIÁLNÍ VÝVOJ: Zvýrazňují se významněji rozdíly pohlaví. Přibývá nových vědomostí, rozvíjí se paměť a tvořivost. Při poznávání a myšlení se dítě soustřeďuje spíše na jednotlivosti, souvislosti mu stále ještě unikají.  Chápání abstraktních pojmů je zatím na nižší úrovni. Schopnost soustředění není ještě úplná. Veškerou činnost dítě silně citově prožívá, je impulsivní a těžce nese neúspěchy. Zvyšuje se odvaha, která je někdy provázena sníženou sebekritičností k vlastnímu jednání, naopak vzrůstá kritičnost v hodnocení jevů z prostředí školy, rodiny, sportovního týmu. Děti  přebírají stále větší zodpovědnost za svoji práci a začínají chápat význam pravidel. Potřebují prostor pro sebevyjádření a tréninkové prostředí zbavené napětí a strachu. Zábavné, hravé formy jsou stále ještě účinné a důležité pro sportovní zaujetí. Děti jsou stále ještě relativně poslušné a důvěřivé.


VÝZNAM SKUPINY: Vrstevnická skupina je pro děti velmi důležitá. Rodící se mladí hráči mají již dobře vyvinutou sounáležitost k týmu, rádi  spolupracují v kolektivu. Hledají své idoly, mají tendenci srovnávat se s ostatními a vnitřní potřebu být dobrým  v očích druhých. Snadno přejímají názory druhých, aby se integrovaly.  Zhruba od třetí třídy ZŠ můžeme pozorovat projevy výrazné kamarádské solidarity. Autorita a vliv učitele či trenéra pomalu ustupují autoritě a vlivu fyzicky silných a sociálně obratných jedinců a skupinek, a nakonec i třídy či týmu jako celku. Parta dokáže v tomto věku projevit i svůj postoj k různým událostem, svůj zájem a své požadavky a naopak umí jedince ze svého  středu vytlačit, případně nového nepřijmout. Prosazují se a autoritu získávají nejen tělesně silní a průbojní, ale třeba i bystří, nápadití a vtipní.

NEJEN BOJ A ÚSPĚCH: Školní věk poskytuje živnou půdu pro konfrontaci: kdo výš, kdo dál, kdo rychleji, kdo obratněji, kdo chytřeji ... rodiče jsou často ti, kteří „přilévají oleje do ohně“ této „generační reakce“. Není sice nutné, abychom tento trend nějak zásadně brzdili, ovšem je třeba mít stále na paměti, že cílem trenérského i rodičovského snažení je vychovat komplexní bytost, nikoliv egoistické monstrum, zaměřené pouze na boj a úspěch jako jedinou hodnotu života. 

TRENÉR NENÍ BŮH: V tomto období se rodí velmi důležitá součást intelektu: totiž pochybnost vůči předkládaným informacím. První učitel či trenér je zpravidla dětmi nekriticky přeceňován.  Je to vcelku logické, poněvadž otvírá dítěti cestu do nového světa. Slovo „malého boha“ je do určité doby zákon. Dítě se mu dobrovolně podvoluje. Učitel v první a druhé třídě a trenér v tomto období měl velkou šanci této identifikace využít k jeho ovlivnění. V tomto období střízlivý realista přechází ke kritičtějšímu postoji. I to je v pořádku. Děti se mají učit co nejvíc vlastní praktickou činností, mají se přesvědčovat o tom, co se učí, na vlastní oči a na „vlastní ruce“. (Říčan, 2014). Začíná nová cesta pochybností, skrz které se dá dospět k pevnému vlastnímu názoru či postoji. Učitel (trenér) už není bůh, ale měl by pro dítě zůstat vzorem z hlediska postoje k vědomostem, dovednostem k etice chování. Trenér zapaluje v dětech plamen náruživosti či osobní zaujatosti. Dítě, které zpočátku slepě důvěřuje, nahrazuje nekritickou důvěru potřebou „přesvědčit se“.  Nekázeň dětí má nezřídka základ v tomto procesu.

Velmi důležitá je identifikace se vzory. Děti potřebují a hledají v tomto věku vzory ... v některých sportech jako volejbal, basketbal, házená, florbal je problémem, že až na výjimky (Jícha, Satoranský, Sluková - Kolocová), nemají i významní hráči pro děti formát vzorů. Nejsou pravidelně v televizi, jako Jaromír Jágr či Petr Čech, nejsou pro děti „hmatatelní“ jako zpěváci či herci ...